Zaujímavé príbehy ľudí sú vždy vďačnou čitateľskou témou. Keď som sa dopočula o mladej a sympatickej Češke Pavlíne, ktorá žila viac ako sedem rokov na Veľkonočných ostrovoch, vedela som, že je to skvelý respondent na rozhovor. Pavlína bola ochotná a pre našich čitateľov porozprávala o tom, ako sa jej s manželom a dvomi malými deťmi na takomto odľahlom mieste vo svete žilo, o tom aké Veľkonočné ostrovy vlastne sú, a tiež prezradila, v ktorej krajine so svojou rodinou žije teraz.
Foto: Pavlína Konvičná
Prezraď nám, ako ste sa na Veľkonočné ostrovy dostali?
Tenkrát jsme s mým manželem, který je původem z Chile, žili v Barceloně a přemýšleli jsme o změně života z velkoměsta více do přírody. On Velikonoční ostrov už znal a mysleli jsme si, že by to mohla být ta pravá volba. A byla. Vyrazili jsme nejprve na "zkušební" tři měsíce, žili ve stanu, našli si krátkodobou práci a poté se vrátili zpět do Barcelony. No a další rok jsme už vycestovali s myšlenkou zůstat tam na stálo.
Veľkonočné ostrovy sa nachádzajú viac ako tritisíc kilometrov západne od Južnej Ameriky a sú najodľahlejším miestom na svete. Aký je to pocit pre Stredoeurópanku, ocitnúť sa na ostrove uprostred oceána, kde sú vašimi najbližšími susedmi obyvatelia ostrova vzdialeného dvetisíc kilometrov?
Bylo to něco úplně jiného. Intenzivní pocit svobody, exotiky, totální samostatnosti a žití v hodně odlišné kultuře. Daleko od všech a od všeho, co je nám Evropanům známé. Na ostrově se v té době teprve pomalu začal používat internet, takže člověk se opravdu cítil odtržený od okolního světa. Poznala jsem tam život z jiné strany a začala jej vnímat jinak. Vzpomínám si na emoce, které jsem pocítila, když jsem vystoupala na nejvyšší vrcholek ostrova, vyhaslou sopku Maunga Terevaka. Z tohoto bodu vidíte celý ostrov 180 stupňů okolo a všude byl jen a jen oceán! Tam jsem pocítila vlastní nicotnost, bezvýznamnost a taky strach. Byla to silná, ale pozitivní zkušenost.
 |
 |
Foto: Pavlína Konvičná
Ako sa vám na ostrove žilo? Teraz myslím ten bežný praktický život, práca, nákupy, výchova detí, zdravotníctvo.
Velikonoční ostrov je velmi malý, jeho rozloha je pouze 163 km². Můžete jej obejít pěšky za den. Celý ostrov jeden obývá zhruba 6.500 obyvatel a všichni žijí v jediné obci, která zde je, vesničce Hanga Roa. Je to takový život v jedné malé tropické vesnici, kde se všichni znají. V městečku je každý den trh s ovocem a rybami, lidé spolu konverzují. Oni se rádi scházejí, povídají, zpívají. Je to malá komunita. Pěstují zde plodiny jako: taro (kolokázie jedlá, jí se hlízy rostliny), camote (sladká brambora),rajčata, okurky; také tropické ovoce jako ananas, papaya, mango, guayaba, melouny, banány. A nejdůležitější obživou vždy byly a jsou, především pobřežní ryby, ale také tuňák, který se dnes exportuje do celého světa a v gastronomii je velmi ceněný.
Foto: Pavlína Konvičná
Mystická atmosféra, obrie sochy, na vzniku ktorých sa stále vedci nedokážu zhodnúť, vulkány a priezračné more. Pre teba navyše miesto, ktoré si nazvala svojim druhým, možno i prvým domovom. To je nádherné vyznanie, čím si ťa ostrovy najviac získali?
To je dost těžké popsat. Když na to myslím, zahřeje mne u srdce, ale i zabolí, s tím pocitem, že tam teď nejsem. Jednoduše si ostrov získal mé srdce i duši. Tam jsem si uvědomila o čem je život, kdo jsem a jaký styl života mám zvolit, abych byla šťastná. Naučil mě žít ze dne na den, neplánovat příliš dopředu a uvědomit si krásu okamžiku. Z jiného pohledu mne samozřejmě ohromila příroda, jednoduchost života, pospolitost obyvatel, průzračné moře a velmi mystická kultura Rapa Nui. Jistěže není vše ideální, například obydlí zde nejsou dobře postavena, jsou velmi strohá, chybí komfort. Cesty jsou většinou prašné a v deštivém období se z nich stává všudypřítomné bahno a v noci vám do postele lezou šváby. Je to takový trochu drsný život, někdy dost unavující, ale zato mnohem více prožitý.
Dnes ste s manželom rodičmi troch detí a žijete na Kanárskych ostrovoch. Viem, že okrem života na Veľkonočných ostrovoch ste aj s deťmi precestovali kus sveta. Ako vaše deti život v rôznych krajinách vnímajú?
Starší syn Gael cestování miluje, Kalei ho ve všem následuje. A máme i nejmenší přírustek. Všichni jsou zvídaví, otevření novým zážitkům a změnám. Nemají problém se adaptovat. Starší synové téměř od narození vyrůstali na Velikonočním ostrově a myslím, že je tento prostý život ve volné přírodě, v jiné kultuře s vlastním domorodým jazykem velmi pozitivně ovlivnil a poznávání jiných zemí jim pomáhá rozvíjet svou osobnost.
Foto: Pavlína Konvičná
Možno ešte viac ste cestovali s manželom ako bezdetní partneri. Zmenil sa váš spôsob cestovania po narodení detí?
Ne. Pouze cestujeme s více batohy. :-)
Viem, že vaše deti už navštevujú školu, s čím súvisí aj vaše "ukotvenie sa" na jedno miesto. Zvažujete zostať žiť na Lanzarote alebo uvažujete o ďalšej destinácii?
Lanzarote už zůstane naší "základnou". Cestovat ale chceme stále, pouze na kratší časové úseky a v souladu se studiem dětí. Pořád máme spoustu plánů a snů, které bychom si rádi splnili.
Zhovárala sa: Petra Adamcová
Foto: Pavlína Konvičná
