Nejvyšším gastronomické oceněním - Michelin se může pochlubit i rodák ze Zlína, pan Pavel Pospíšil, který už několik let žije v nemeckém Baden Badenu, kde provozuje vlastní restauraci Pospisil´s Krone.
Kdy jste začali uvažovat nad povoláním kuchaře, pomáhali jste jako dítě mamince v kuchyni? S čím je spojena vaše první vzpomínka na jídlo?
Uvažoval za mě otec. Jeho koníčkem bylo vaření. Má první vzpomínka na jídlo je bramborový guláš.
Jste držitelem ocenění Michelin. Určitě vám otevřelo mnohé dveře. Bylo těžké udržet si ho?
Ano, bylo to těžké a drahé.
Jak byste ohodnotil úroveň české gastronomie? Vidíte nějaké kroky vpřed za poslední období?
Ano, vidím. Hlavně v Praze, na ostatním území se mění jen velmi málo.
Jedlo které kuchyně vaříte nejraději, máte bližší vztah ke světové nebo k české kuchyni?
Směr nerozhoduje. Pro mě je důležité, aby byl materiál kvalitní a čerstvý.
Co všechno obnáší povolání (šéf)kuchaře? Které zlozvyky v kuchyni vám vadí?
V dnešní době musí být šefkuchař nejen dobrým kuchařem, ale i dobrým manažérem. Nenávidím kuchaře, kteří kouří.
Narodili jste se ve Zlíně, absolvovali jste školu na Slovensku, v Piešťanoch, Od roku 1967 žijete a podnikáte v Německu. Bylo pro vás těžké začít v cizí zemi?
Začátek byl velmi těžký. Od buttler, až po majitele restaurace.
Jak postupujete při tvorbě jídelníčku? Čím se inspiruje?
Nejdříve jedu na trh nakoupit a nechám se inspirovat tím, co právě čas přináší (dle sezony). Samozřejmě i v gastronomii existují různé nové trendy, které mají rozdílnou délku trvání, například mikromolekulární kuchyně Ferran Adria-Spanien, který je kopírován na celém světě. Tenhle trend je založený na chemii potravinářského průmyslu. I já jsem ho vyzkoušel a zjistil, že pro mě je hlavním trendem jednoduchá, kreativní, čerstvá a zdravá kuchyně.
Jste členem Euro-Toques, evropské unie kuchařů pro zdravou výživu. Jaký je váš názor na řetězce fast food, byli jste vůbec někdy v nějakém z nich?
Samozřejmě, jednou a nikdy více. Fast food nemá s kulturou jídla nic společného. Je to záhuba lidstva.
Když se ohlédnete zpět, na to, co jste dosáhl, myslíte že to může jen vaše píle a podnikavý duch, nebo i kus štěstí?
Myslím si, že bez trošky štěstí, by to nebylo možné. Jsou lidé, kteří se snaží celý život a nikdo o nich nic neví, přestože jsou ve svém oboru dobří. Naopak existují lidé, kteří nic neumí, ale měli štěstí, objevili je media a přes noc se z nich staly například televizní hvězdy.
Mezi lidmi panuje obecná představa, že kuchaři jsou nižší zakulacený pánové, kteří rádi vaří, jedí a je to na nich i vidět. Vy však mezi ně nepatříte. Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?
Tahle všeobecná představa už samozřejmě neplatí, většina dnešních velkých kuchařů dbá na svůj zevnějšek. Mím oblíbeným jídlem je vídeňký telecí řízek s novými malými bramborami, a k tomu čerstvý okurkový salát!
text: SŠ
foto: archiv redakce
